Je obyčejné ráno roku 2040. Slunce svítí skrz okno mého bytu a město za ním pomalu ožívá. Venku projíždí tichá elektrická tramvaj, která spojuje čtvrti bez nutnosti aut. Doprava se za posledních dvacet let výrazně změnila – spalovací motory jsou minulostí, ulice jsou klidnější a čistší.

Při snídani si čtu krátké novinky. Většina lidí dnes pracuje z domova alespoň část týdne, což pomohlo snížit stres i dopravní zácpy. Já se ale těším do kanceláře – práce je jiná než dřív, více zaměřená na spolupráci a méně na rutinu.

Po cestě se zastavím v malé pekárně, kde mi prodavač podává čerstvý chleba zabalený do opakovaně použitelného obalu. Plýtvání se tu už nenosí – většina obchodů přešla na cirkulární ekonomiku, kde se materiály vrací do oběhu.

Večer se procházím parkem, který dříve býval parkovištěm. Města se přizpůsobila změnám klimatu, vysázelo se více stromů a každý kousek volné plochy slouží lidem. Život v roce 2050 není dokonalý, ale v mnoha ohledech je lepší – pomalejší, udržitelnější a zaměřený na kvalitu místo kvantity.