V roce 2040 je mi 85 let, budoucnost mne už moc nezajímá, protože jak stárnu, tak mi ubývají síly. Všechno kolem mne se mění takovou rychlostí, že už nezvládám nové technologie a musí mi pomáhat vnoučata nebo pravnoučata, pokud si ovšem na mne najdou čas. Naštěstí od roku 2025 nevyvstaly v mém blízkém okolí žádné válečné konflikty, zdá se, že lidstvo zmoudřelo nebo taky zlenivělo a každý si hraje na svém vlastním písečku. Sen o velké Evropě se rozplynul, přece jen jsme poněkud rozdílní a taky máme jiné historické zkušenosti. Oteplování Země se zastavilo, takže už nejsou úmorná vedra. Protože se podařilo přírodě vzpamatovat, narovnané vodní toky vrátit zas do původních meandrů, podmáčené louky nechat napospas komárům a jiné havěti, žije se líp. Jsem ráda, že jsem se těchto časů dožila, i když mi už zdraví a nohy neslouží. Mám radost z mých potomků, kterým se daří a o starých časech, kdy byla nesvoboda, jen slýchají.